Rábské novinky

Sobota 14.února 2026. Svátek svatého Valentýna a taky svátek čepického masopustu. Předpověď počasí  na tento den úplně příznivá nebyla. Častý déšť. Od rána koukáme z okna a doufáme, že se spletli. A představte si - meteorologové se opravdu spletli. Teď by se mohlo zdát, že jsem zapomněla použít slovo „naštěstí“. Nezapomněla. Tohle slovo totiž realitě neodpovídalo. Oni se totiž spletli – „bohužel“. To je to správné slovo. Protože déšť nebyl častý, ale neúnavně vytrvalý. Nepřestalo pršet ani na malinkatou chvilinku.

Z tohoto důvodu se skoro ve všech našich domácnostech od rána usilovně přemýšlelo, jak si vytunit svůj kostým, aby promokl co nejméně. Někdo pod něj normálně na hulváta narval nepromokavou bundu, jiný si jednoduše vzal deštník, no a třeba muzikanti – ti si zakryli své milované hýčkané nástroje obyčejným kusem igelitu.

Zkrátka poradil si každý, komu se ten den do našeho průvodu chtělo. A těch bylo celkem 71.

Opět dost vysoké číslo, na které jsme náležitě pyšní. A rádi dodáváme, že ani šestnáctý ročník této naší oblíbené akce se tedy v žádném případě nesetkal s nezájmem.

Jednu nevýhodu ale tahle obrovská účast, která u nás panuje prakticky od prvních ročníků, přeci jenom má. Výběr kostýmu. Přesto, že si s tím většina z nás dá opravdu pečlivou práci a každý rok neúnavně vyrábí nebo zkomponovává novou masku podle svého nejlepšího cítění a  vylaďuje ji do nejmenšího detailu, s velkou pravděpodobností se už někdy nějaká stejná nebo podobná v našem průvodu objevila.

Až na jednu výjimku.

Jirka Valdman. Ten má nové nápady stále. Nechápeme, kam na ně chodí? U něj platí jedno pravidlo - co nápad, to originál precizně vyladěný do posledního puntíku. Vlastně ještě jedno pravidlo u Jirky platí. Téměř každá maska musí být neskutečně těžká a ještě víc nepohodlná. Záchod, sprchový kout, poštovní schránka,…

A letos? Zánovní automatická pračka, dokonce s košem prádla. Mazec. Paráda. Úžasný. Jirko, nevím, kam až sahají tvé vymýšlecí schopnosti (doufáme, že hódně daleko), ale jeden momentální nápad bych pro tebe teď a tady měla. Až opravdu někdy nebudeš vědět, za co máš jít, nalep si na sebe pár asi tunových šutrů a můžeš jít za Mount Everest. Přesně podle tvého pravidla číslo dvě.

My ostatní takové štěstí při výběru masky většinou nemáme a často se opakujeme, ale to vůbec není podstatné. Naopak, některé klasické masopustní masky by neměly chybět v žádném průvodu, tak je to vlastně takhle v pořádku.

A nejen masky se u nás někdy opakují. Co se ještě opakuje, jen s tím rozdílem, že ne někdy, ale naprosto pokaždé, je štědrost a pohostinnost našich milých sousedů. Bez toho, že nám otevřete a nabídnete byť jen kousek chleba, by žádný průvod smysl neměl, i kdyby v něm šlo tisíce originálních masek. A že letos pršelo? I s tím si naši drazí sousedé poradili.

Pokud se báli, že by jejich obvyklý občerstvovací stolek vlivem vody shůry nevyvázl bez újmy na kvalitě, přichystali ho jinde, třeba v kufru auta. A hotovo. Jednoduché, praktické, ale hlavně strašně originální.

A my tleskáme. Všem. A děkujeme.

A komu ještě děkujeme, tak to jsou samozřejmě naši muzikanti. Je mi jasné, že své nástroje pak dosušovali pěkných pár dní. Jmenovitě jsou to Míla Ježek, Viktor Koudelka, Jirka Ouda a Štěpa Kůs. S jejich skvělým hudebním doprovodem nám vlastně ten déšť ani tolik nevadil. A samozřejmě díky každému, kdo se do průvodu ten den vydal. Suchý domů nepřišel určitě nikdo, ale: Komu z nás to vadilo?

Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 12. července 2026.

Masopust 2026 v Čepicích. Foto: Jaroslav Potužník

Highlight čepického masopustu 2026 - automatická pračka. Foto: Jaroslav Potužník.

Pojízdný vodě odolný bar. Foto: Jaroslav Potužník

Pojízdný vodě odolný bar. Foto: Jaroslav Potužník