Rábské novinky

Strom chlapi vybrali krásný. I když. Měli jsme na výběr ze dvou nabídnutých a v době rozhodování se ze dvou stal už jen jeden. Takže vybrali je opravdu dost silné slovo. Ale vůbec to nevadilo, že jiná možnost v tu chvíli nebyla ve hře, protože tenhle byl fakt libový. Opět za něj velké díky rodině Vaška Marka.
 
Ozdoby jsme také trochu vyladili. Loňské přírodní překližkové výřezy jsme přetřeli na bílo, hojně dosypali třpytkami a navázali nové mašle v příjemné lila barvičce. Na výrobu ozdob se nás moc nesešlo, a tak jsme si na pomoc přizvali višňového šviháka a jahodového polárníka  a – světe, div se - zvládli jsme to  hravě.
 
Další víkend se i přes tristní počet přítomných zvládlo i navěšení spousty starších či úplně nových světelných řetězů. Na most, kapličku i strom. Se vším nám opět neskutečně pomohl Fanda Vozka. Letos jeho pomoc byla opravdu klíčová, protože vzhledem k nedávné výměně věžičky na kapličce jsme měnili světýlka kompletně a samozřejmě až na špic, takže bez jeho šikovnosti, ochoty a bez jeho plošiny bychom to v žádném případě nezvládli. Díky!
 
Při zkoušení svítivosti řetězů jsme se setkali s komplikací ve formě neustálého vyhazování pojistek. Při jednom z nahazování vymyslel Honzík perfektní poučku, kterou si musíme všichni dobře zapamatovat: „Ten čudlík musí být furt vytažený venku, ale to vy asi víte.“
 
Jak už jsem zmínila, účast byla mizivá, v šesti lidech to trvalo všechno strašně dlouho, a navíc byla pořádná zima. Už to vypadalo, že na betlém ani nedojde, ale nakonec nám to nedalo, pořádně jsme zaťali zuby, aby přestaly cvakat a bylo to. I pódium kluci přivezli. Přípravy tedy byly hotovy.
 
Nastala sobota 29. listopadu 2025. Už od rána místní ženy, slečny i dívky připravovaly občerstvení, které potom přenesly na náves a úhledně jím zaplnily  stoly, které navezli kluci z klubovny. Vedle nich si Vašek Marek mladší roztopil gril, na kterém ten večer opekl více než stovku klobás z firmy Ponnath, která nám je poskytla za super sponzorskou cenu. Také moc děkujeme. Ponnathu, Vaškovi i kuchařinkám. A také Danče, která opět uvařila dva druhy punče, poctivého i dětského. Dohromady přes 100 litrů a zmizel během krátké chvilky všechen, stejně jako veškeré občerstvení včetně klobás. Proč asi? Čekali jsme hodně lidí. Ale tolik opravdu ne.
 
Důvod tak hojné účasti byl všem jasný. Program, který koloval už od léta ve všech možných médiích, ať už tištěných nebo těch digitálních. Vlastně tam místo programu byla umístěna jen tři jména: Daniel Hůlka, Lubomír Brabec a Natálie Venturová. A to stačilo. První dva se dostavili osobně, třetí jmenovanou nahradila její mamka, Ivanka Urválková. Ta celý program zahájila, přivítala všechny přítomné, popřála klidný advent a předala slovo Lubošovi Brabcovi. Ten se k přání krásného adventu připojil a nastínil hudební program. Bylo nám dopřáno poslechnout si několik nádherných skladeb těchto dvou velikánů této krásné hudby a za to jim patří náš velký dík.
 
Mezi vystoupeními dostal slovo také Ondřej Urbisz, sušický farář, který krátce promluvil o adventní době, pomodlil se a požehnal Čepicím.
 
Po skončení parádního hudebního programu Dana Hůlky a Luboše Brabce došlo na klasické odpočítávání a rozsvícení všeho, kde byla světýlka. Další krásný zážitek, tentokrát ne hudební, ale vizuální.
 
Dalo by se říct, že všechno klaplo na jedničku. Jeden nedostatek ale přeci jenom nastal. Ozvučení. Profesionální zvukař z Trautenberku dostal instrukci, aby to nazvučil zhruba pro tolik lidí jako loni. Kdo ale mohl tušit, že jich přijde několikanásobně víc? Podle odhadů se letos čepického rozsvícení zúčastnilo přes pět set lidí. Takže z toho logicky plyne, že ne všichni slyšeli dobře, bohužel. A neodpustím si to ještě jednou: Čekali jsme hodně lidí, ale tolik?
 
Děkujeme všem, kteří nějak přispěli k atmosféře tohoto večera.  Příprav se zas tolik lidí nezúčastnilo, takže bych je klidně vyjmenovat mohla. Ale neudělám to. Radši bych vyjmenovala ty, kteří neustále kritizují. Ale taky to neudělám. Pro mě je podstatné pomoci, když místní hasiči organizují takovouto krásnou slavnostní akci, která se nedělá pro nebo kvůli jednomu člověku, ale hlavně pro všechny naše Čepičáky.  A ráda pomůžu příště zase, když bude potřeba. Nezištně, bez nakrucování, že Čepice jsem rozsvítila „já“. Pomůžu, ať už příští rozsvícení bude jakékoliv. Velkolepé jako toto, nebo komornější, které jsme měli dříve. Pro mě to bude krásné tak jako tak.
 
Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 7. ledna 2026.
 

Rozsvícení vánočního stromu v Čepicích. Foto: Jaroslav Potužník

Rozvícení vánočního stromu v Čepicích. Foto: Jaroslav Potužník

Vánoční Čepice. Foto: Tereza Freidingerová

Vánoční Čepice. Foto: Tereza Freidingerová

Vánoční Čepice. Foto: Tereza Freidingerová

Vánoční Čepice. Foto: Tereza Freidingerová

Vánoční Čepice. Foto: Tereza Freidingerová

Vánoční Čepice. Foto: Tereza Freidingerová