Rábské novinky

Jaké byly první kroky nové kastelánky?
Aprílové. Bylo 1. dubna a rozbilo se nám čerpadlo na veřejných toaletách. Situaci jsme vyřešili a mohli se věnovat organizačním záležitostem. Už 2. dubna jsme měli otevřeno.

Když přijeli letos v dubnu pravidelní návštěvníci, co viděli nového oproti loňskému dubnu?
V tuto chvíli nic. Změna nebude revoluční, ze dne na den. Půjdeme cestou evoluce, postupnými kroky. Mám vizi, kam chci dojít, musí se ale spousta věcí zařídit, vyjednat.

Ty jsi s hradem spojená čtvrt století. Od roku 2001 jsi zde byla průvodkyní. Jak se vyvinul tvůj vztah k hradu?
V základu je neměnný. Je to srdeční záležitost. Místo, které mě nepřestává bavit, zajímat. Pořád je tu spousta skrytých věcí. Například teď jsme se věnovali archivnímu výzkumu, snažili jsme se zaplnit bílá místečka v naší historii a narazili na osobnost Kryštofa Chanovského z Dlouhé Vsi.

Co je to jeho fascinující pouto k hradu?
Přímo tady bydlel. Fascinující je hlavně jeho příběh. Na to, že se v dobových pramenech uvádí, že to byl muž konfliktní a ne úplně hezkých vlastností—byl vznětlivý, chamtivý—tak si dokázal vybudovat poměrně zajímavou kariérní cestu, kdy se dopracoval, mezi dvacet nejdůležitějších lidí ve správě českého království. Dokázal dobře koexistovat na habsburském panovnickém dvoře, a to i navzdory tomu, že členové rodiny nepodpořili Habsburky v roce 1618. Ustál to a nepřišli o majetek v rámci konfiskací po stavovském povstání.

Slyším, jak zaníceně o historii mluvíš. Hrad je ve správných rukou. Ty jsi doktorka historie s akademickou a publikační trajektorií. Přetaví se vaše archivní badatelská práce v odbornou publikaci?
Ano. S kolegyní Vendulou Hnojskou a archeoložkou Lindou Foster, která zde na hradě dělá dvacet let archeologický výzkum, připravujeme publikaci o hradu, která by měla hrad představit v jiném kontextu.

To znamená, že v této rovině dochází k velké změně. Kastelánka Rabí nebude jenom manažerka, ale přináší do našeho městečka i badatelskou činnost.
To určitě. Obecně kastelánská práce je hodně pestrá. Samozřejmě, i jak znám kolegy kastelány, tak každý z nás má něco, co je mu bližší. Ať už jsou to stavební záležitosti, manažerská práce. V mém případě jsou to badatelské záležitosti. Ale to je jenom jedna součást široké palety. Není to tak, že bychom mohli rezignovat na opravy, na údržbu, manažerskou činnost, na změnu konceptu návštěvnického provozu.

V čem tedy spočívá vize nové kastelánky—manažerky?
Mé vnímání hradu je ve dvou rovinách. Jednak bych chtěla změnit prohlídkové trasy. Zachovat trasu „věž“, ale zavést i delší variantu, která by vedla i středověkým palácem, nevěnovala by se tolik faktům, které jde rychle najít na internetu, ale představila v uvozovkách druhý život památky. Tedy, jak se z vyhořelého hradního areálu stala kulturní památka. Představila by příběh 1. poloviny 19. století nebo velké opravy od poloviny 20. století po současnost. Vysvětlovala proč a co děláme, jak opravujeme, jaké máme možnosti, jaké můžeme používat technologie. Druhá věc se týká hradu jako prostoru. Byla bych ráda, aby minimálně velké hradní nádvoří bylo místem, kde mohou lidé delší čas pobýt, které bude upravené, bude tam širší výsadba, zóny klidu. 

Počítáte i s využíváním interaktivních a digitálních prostředků?
Budeme muset významně balancovat mezi požadavky moderní doby a autenticitou objektu. Nechceme ji ubít moderní technologií na každém rohu. V dnešní době, kdy všichni koukáme do telefonů, je povídání si s návštěvníky z očí do očí samo o sobě velká interakce a velký úspěch.

Počítáš s nějakými změnami na nádvoří, například něco pro děti?
Ano, ale zase, budeme to muset vytvořit, aby to nějak vypadalo, zapadalo do konceptů, nerušilo a zároveň splňovalo bezpečnostní pravidla. 

Jak vnímáš roli hradu v našem městském prostoru? Měl by nějak aktivně působit i za hradbami?
Hrad by chtěl být dobrým sousedem. Chceme být místním otevřeni. Rádi bychom se s nimi u nás setkali, aby se i oni šli na hrad podívat a popovídat si. Je to věc, kterou mám zatím v hlavě a konkrétní podoba bude ještě nějaký čas zrát. V rovině hrad-město bych ráda pokračovala v cestě, po které už nějakou chvilku jdeme, což je podle mě velmi dobrá spolupráce s místní samosprávou, s městským úřadem a Rabským okrašlovacím spolkem. Vzájemně si pomáháme nebo kooperujeme při pořádání kulturních akcí.

Jaké jsou podle tebe klíčové oblasti, kde by hrad a město měli spolupracovat, a co od spolupráce s městem očekáváš?
Měli bychom společně vyhodnotit, co je našim přáním, a jestli se nám ta přání někde potkávají, nebo jestli máme nějaké třecí plochy. Naším cílem je hlavně, aby k nám přišlo přiměřené množství návštěvníků, aby se jim tady líbilo. Byli bychom rádi, aby Rabí nebylo dvouhodinovou zastávkou na trase, ale aby tu byli delší čas, případně 2-3 dny. Náš region má co nabídnout. Když zhodnotíme, co máme společného, případně kde potřebujeme věci korigovat, tak nám z toho asi vyvstane společná cesta.

Vidíš teď nějaké třecí plochy? Jaké zájmy mají odlišný cíl?
Myslím si, že takovou třecí plochou je parkování. Za úskalí vnímám, že jak my, tak vy se můžeme snažit některé věci vykomunikovat, vystupovat mile, příjemně, vysvětlovat, ale když to někdo vnímat nechce, nebude. Kdo je protivný na vás kvůli způsobu parkování, tak si tu frustraci poté vylije i na nás na pokladně. Nemyslím si, že by to byl problém správy města, či hradu, ale že je to spíše o komunikační stránce.

Co jsou oblasti, které vnímáš, že by měli být položeny na stůl a projednávány společně?
Já mám omezenější manipulační prostor. Vy jakožto samospráva jste docela samostatná jednotka. Ale já v pozici kastelánky mám nad sebou ještě několik stupňů nadřízených pracovníků. Mohou nastat i situace, že to nebude jednání jen o správě hradu, ale že to bude muset být širší dialog s vedením územní památkové správy. Neříkám, že taková situace nastane. Já doufám, že ne.

Jak bys byla ráda, aby fungovalo infocentrum?
Jak jsem to vnímala vloni a vím, že to byla první sezóna, přišlo mi, že jsme fungovali smysluplně. Když se nás návštěvníci ptají například jak se dostat ke kostelíku nebo kamkoli jinam, posíláme je do íčka. Tam mají mapky, větší prostor vysvětlovat. Vy zase znáte náš provoz a máte naše letáčky. Přišlo mi, že jsme fungovali v pohodě. Jediné, co mě napadlo, je inspirace ze Sušice, že bychom mohli někdy zkusit udělat společnou prohlídku hradu a městečka, kde jsou spousty zajímavých míst. Na dni Šumavského trojhradí na téma hrad a jeho město jsem si ověřila, že je o to zájem. S návštěvníky jsem šla na prohlídku hradu a vedle povídání o něm jsme si ukazovali části městečka, proč vznikaly, jak vznikaly. Poté jsme se šli společně podívat na židovský hřbitov, na domky na náměstí. A návštěvníky to velice zajímalo. V tomto směru bych si dokázala představit nějakou spolupráci.

Tereza Freidingerová (RN) 
Text byl zaslán do redakce 8. srpna 2026

Hana Rudová, od 1. dubna 2026 nová kastelánka státního hradu Rabí. Foto: Tereza Freidingerová

Prohlídka kostela Nejsvětější Trojice v Rabí ku příležitosti Dne otevřených pokladů Sušicka 8. května 2026. Foto: Tereza Freidingerová

Prohlídka kostela Nejsvětější Trojice v Rabí ku příležitosti Dne otevřených pokladů Sušicka 8. května 2026. Foto: Tereza Freidingerová