Rábské novinky

Historický exkurz

Budova na náměstí, které v Rabí říkáme „bazar“, má za sebou pestrou historii. Dříve zde byla hospoda se sálem, později dům služeb, jídelna pro školu, ale i spořitelna.

Pan Turek (není to ten hranatý), potomek původních vlastníků, mi vyprávěl, že když byl malý, zemřel mu otec a jeho matka byla na provoz hospody sama. Vše v rámci možností zvládala i za přispění svých dětí.

Avšak režim byl neúprosný. Ne, neúprosní byli hlavně jeho představitelé. Ti vystěhovali neúplnou rodinu do nedalekých Bojanovic, tuším, že do bývalé školy. Budova měla sloužit ve jménu socialistického lidu. Co kdyby na tom byli majitelé lépe než běžný socialistický občan? Trochu v té otázce cítím čecháčství. Žádný problém, závist je nám (dle výzkumů) totiž vlastní.

To bylo malé ohlédnutí za minulostí. Institut znárodnění je nám naštěstí dost vzdálený, protože „tenhle režim“ zůstal pro tentokrát ve volbách pod pětiprocentní hranicí a doufejme, že tam dlouho zůstane.

Od přání k realitě

Když jsem s tímto vědomím s panem Turkem čas od času přišel do řeči a říkal mu, že by bylo super, kdyby objekt se zajímavým pozemkem pod kulturákem někdy prodával, ať myslí na obec, někde uvnitř jsem si říkal, že s přihlédnutím k jejich osudu, který se vázal k zabavení majetku, je to jen zbožné přání. Jedna z mála nemovitostí, která by mohla mít v budoucnu přínos pro obyvatele.

Když byl objekt i s pozemkem na prodej za 5,9 mil. Kč, tak se nám podařilo najít společnou cestu. Pan Turek upřednostnil nás a po vzájemné dohodě jsme za 5,6 milionu nemovitost pořídili (nákup jsme uskutečnili bez realitky). V té době běžely investiční akce, které bylo třeba financovat, tudíž jsme zvolili výhodný úvěr, kterým jsme pořizovací cenu v celé výši kryli.

Objekt je investice do budoucna. Dnes je využíván jako zkušebna metalové kapely, sobotní prodejna masa a uzenin, ateliér malířky a skladové prostory inventáře obce a Rabského okrašlovacího spolku. Dalším směrem může být vybudování klubové posilovny pro občany. Pohyb je totiž důležitý. No, jako že si tam přijdeš, zacvičíš a s endorfinem v krvi odcházíš, přeci. Sbíráme obecně inspiraci a hlavně síly k nezbytné úpravě svépomocí a dalšího rozvoje domu.

Alfa a omega „sedmnáctky“

Navazující pozemek v zadním traktu? Ten je „alfa a omega“ a nákup jsme činili převážně kvůli němu. Letos jsme ho celý upravili, vyklidili a je připraven soustředit sběr vašich odpadů. Ony kontejnery roztroušené pod kulturákem, i ty za traktor, jsou jen provizoriem.

Budete mít větve, bioodpad, textil, kovový šrot nebo třeba kartony? Přivezete autem a je vyřešeno. My se o zbytek postaráme. Ještě nainstalujeme kamery za přispění Plzeňského kraje. Ne, ty nikoho nešmírují, jen napravují to, co někteří jedinci nemají v sobě upravené.

Štastnej starosta

Jo, vlastně jsem odbočil. To proto, že vám to chci všechno sdělit a nic nekoriguji pomocí umělé inteligence. Ležím na posteli s pásovým oparem a prostě to všechno ze mě padá do klávesnice, jak jsem z toho „šťastnej“. No, z té střechy. Ta byla totiž v „dezolátu“!

Ještě než jsme objekt koupili, řešil jsem osobně s majitelem zánovního auta poškození jeho vozu. Ano, spadla taška. Kapota byla proseknutá asi deset centimetrů – jako když otevřete konzervu. „Majitele objektu znám a pomohu vám problém vyřešit,“ říkal jsem tehdy. Když jsem si představil, co by taková taška udělala s lidskou hlavou, polévá mě horko ještě dnes. A když si uvědomím, že ráno pod objektem postávají děti čekající na autobus do Sušice, polévá mě ještě víc.

Pak jsme si usmysleli, že objekt koupíme. Koupili jsme si starosti? Sice ano, ale kdybychom to takhle brali, neposouvali bychom nikdy nic. Berme to tedy jako investici do budoucna a pro další generace. Jakmile jsme se stali majiteli, začala všechny zajímat střecha, okna a hlavně to, co s objektem vlastně budeme dělat a kdy to bude. To je normální a přirozené. Objekt jsme přece koupili především kvůli pozemku. A „bazar“ jako takový? Ten svůj smysl postupně najde.

Koupili jsme si starosti, které řešíme

Ale zpět ke věci. Granát plný starostí byl odjištěn. Třeba když od nás spadly tašky na střechu hospody U Vočka a následně se sesunuly na auto zaparkované pod ní. Brigádnice od Vočka byla naštěstí fajn. Vočkovi jsem opravil střechu a slečně zase auto Jirka Hnídek ze Žichovic. Pojišťovna se postarala o finance.

Střecha jako z perníkové chaloupky potřebovala alespoň základní opravu, která se však dlouho jevila jako nesplnitelný sen. Až do chvíle, kdy na podzim zavolal Plzeňský kraj.

„Ano, tady město Rabí, dobrý den. Opravdu 800 tisíc? Na nějaký havarijní stav? Jestli nějaký máme? Máme!“ Přidali jsme jeden milion korun a ve výběrovém řízení se dodavatelem stal Petr Niebauer z Čímic.

Dnes se objekt pyšní krásnou střechou, která snad přežije několik generací. Ale ještě před dokončením jsem mnohokrát vyslechl to je: „To je hezké že děláte střechu, ale co ta fasáda? Vždyť je to pro ostudu!“ Všeho do času!

Při provádění pokrývačských prací jsem využil lešení, které kolem objektu stálo, a pustil se do opravy celého pláště. A i když se dnes v médiích neustále probírá střet zájmů toho či onoho, operativně mi pomohl svými silami „Hobo-bobo“, můj táta. Za cenu několika jeho brigádnických hodin a mého času, který jsem obětoval na úkor kanceláře, jsme fasádu opravili a natřeli. Tedy ne celou. Část situovanou ve svém dvoře vyřešil soused Radek Sedláček. Tímto mu za naši obec děkuji – a hlavně za sebe, protože mi ušetřil dva dny práce.

Povedlo se! Když jdu kolem, hřeje mě u srdce, že jsem na chvíli odběhl z kanceláře a dokázal to zrealizovat prakticky jen za cenu materiálu. Pravda, ještě zadní část si vyžádá dva dny práce, a pak bude opravdu hotovo. A ti kocouři? Ti k opravenému břízolitu prostě patří. Příště okna, elektrika a další.

Miroslav Kraucher (starosta)
text byl zaslán do redakce 24. července 2026.

Rabí č.p. 17. Foto: archiv.

Rabí č.p. 17. před opravou střechy. Foto: Miroslav Kraucher

Rabí č.p. 17. aktuální stav. Foto: Miroslav Kraucher