První Plamen pro Bojanovice. Svého zástupce vyslala skoro každá chalupa
Zahradní stůl místo CTIF tunelu, složené pivní sety jako základna pro požární útok nebo sušák na prádlo jako břevno na vázání uzlů—i tak vypadaly tréninky bojanovických mladých hasičů a hasiček. Poslední nezbytné vybavení dorazilo až pár dní před startem a dvě z pěti disciplín děti viděly až v den soutěže. V kontextu těchto punkových podmínek bylo konečné 20. místo z 28 startujících družstev doslova malým velkým zázrakem.
Příručka hry Plamen má se vším všudy 100 stran. Pro někoho, kdo s něčím takovým nikdy nepřišel do styku, je to ale jako by jich bylo tisíc. V Bojanovicích jsme se rozhodli, že půjdeme stránku po stránce a dostaneme si Plamen pod kůži.
Velmi brzy se ukázalo, že z vybavení pro dospělé je možné použít jenom zlomek. A tak vyjma sedmi helem, savic, rozdělovače a dvou kožených pásků jsme museli všechno pořídit. Tu koupit, tu dostat, tu vypůjčit. A tak jsme se museli stát mistry improvizace. Mašinu imitovala velká přepravka s položenou savicí, nástřikové terče kužely nastavené jako trychtýř, pod kterými stály nádoby na měření nastříkané vody.
Naštěstí se okolí semklo a Bojanovicím začal pomáhat kde kdo. Střelskohoštičtí nás pozvali na trénink požárního útoku CTIF a štafety 4x60, Žichovičtí zase dětem pomohli s klasickým požárním útokem. Volšovští a Sušičtí byli neúnavnými příteli na telefonu a s obdivuhodnou trpělivostí odpovídali na každou naši pochybnost: „U džberovek musí být hadice a proudnice odpojené nebo ne?“ nebo „Neměli byste na půjčení přechod C/B?“ A desítky dalších. Ráno, přes den, večer. S kadencí AK47. Vždy se našel někdo, kdo ochotně zvedl telefon a vysvětloval a vysvětloval.
Výsledek byl dechberoucí. Ani jeden jediný neplatný pokus, všechny disciplíny dokončené, žádné zranění a jako bonus za sebou bojanovické Bublinky nechaly dalších 8 družstev.
Jako vedoucí kolektivu mi teče mléko po bradě. Hadici jsem poprvé držela v lednu, proudnici až z kraje května. S druhou vedoucí Pavčou jsme si ale řekly, že to dáme. Já budu studovat pravidla, ona bude motat hadice a dělat značky. A dokázaly jsme to. Nakonec měly děti platné oba požární útoky, ze kterého jsme měly největší respekt. A i když byly pomalé, nebyly nejpomalejší. Na to, že jim základnu stavěla vedoucí, která nikdy sama žádný neběžela a do teď říká ta tlustá a ta hubená hadice místo B a C, tak to není špatné. Všem moc děkujeme za podporu a že nám věříte.
Všem sponzorům—zejména městu Rabí—za finanční příspěvky a okolním sborům za důvěru, že jim jejich nářadí nezrasíme. Kéž nám odměnou napříště bude průnik do druhé desítky.
Soutěžící: Anna Freidingerová, Lucie Jůnová, Martin Straka, Nikol Svobodová, Šimon Polanka, Tereza Polanková, Rozálie Rajznoverová, Kristýna Švehlová, Markéta Švehlová.
Tereza Freidingerová (SDH Bojanovice)
Text byl zaslán do redakce 26. května 2025
