První Plamen pro Bojanovice. Svého zástupce vyslala skoro každá chalupa

  • Tereza Freidingerová

Zahradní stůl místo CTIF tunelu, složené pivní sety jako základna pro požární útok nebo sušák na prádlo jako břevno na vázání uzlů—i tak vypadaly tréninky bojanovických mladých hasičů a hasiček. Poslední nezbytné vybavení dorazilo až pár dní před startem a dvě z pěti disciplín děti viděly až v den soutěže. V kontextu těchto punkových podmínek bylo konečné 20. místo z 28 startujících družstev doslova malým velkým zázrakem.

Příručka hry Plamen má se vším všudy 100 stran. Pro někoho, kdo s něčím takovým nikdy nepřišel do styku,   je to ale jako by jich bylo tisíc. V Bojanovicích jsme     se rozhodli, že půjdeme stránku po stránce a dostaneme si Plamen pod kůži.

Velmi brzy se ukázalo, že z vybavení pro dospělé je možné použít jenom zlomek. A tak vyjma sedmi helem, savic, rozdělovače a dvou kožených pásků jsme museli všechno pořídit. Tu koupit, tu dostat, tu vypůjčit. A tak jsme se museli stát mistry improvizace. Mašinu imitovala velká přepravka s položenou savicí, nástřikové terče kužely nastavené jako trychtýř, pod kterými stály nádoby na měření nastříkané vody.

Naštěstí se okolí semklo a Bojanovicím začal pomáhat kde kdo. Střelskohoštičtí nás pozvali na trénink požárního útoku CTIF a štafety 4x60, Žichovičtí zase dětem pomohli s klasickým požárním útokem. Volšovští a Sušičtí byli neúnavnými příteli na telefonu a s obdivuhodnou trpělivostí odpovídali na každou naši pochybnost: „U džberovek musí být hadice a proudnice odpojené nebo ne?“ nebo „Neměli byste na půjčení přechod C/B?“ A desítky dalších. Ráno, přes den, večer. S kadencí AK47. Vždy se našel někdo, kdo ochotně zvedl telefon  a vysvětloval a vysvětloval.

Výsledek byl dechberoucí. Ani jeden jediný neplatný pokus, všechny disciplíny dokončené, žádné zranění a jako bonus za sebou bojanovické Bublinky nechaly dalších 8 družstev.

Jako vedoucí kolektivu mi teče mléko po bradě. Hadici jsem poprvé držela v lednu, proudnici až z kraje května.  S druhou vedoucí Pavčou jsme si ale řekly, že to dáme. Já budu studovat pravidla, ona bude motat hadice a dělat značky. A dokázaly jsme to. Nakonec měly děti platné oba požární útoky, ze kterého jsme měly největší respekt. A i když byly pomalé, nebyly nejpomalejší. Na to, že jim základnu stavěla vedoucí, která nikdy sama žádný neběžela a do teď říká ta tlustá a ta hubená hadice místo B a C, tak to není špatné. Všem moc děkujeme za podporu a že nám věříte.

Všem sponzorům—zejména městu Rabí—za finanční příspěvky a okolním sborům za důvěru, že jim jejich nářadí nezrasíme. Kéž nám odměnou napříště bude průnik do druhé desítky.

Soutěžící: Anna Freidingerová, Lucie Jůnová, Martin Straka, Nikol Svobodová, Šimon Polanka, Tereza Polanková, Rozálie Rajznoverová, Kristýna Švehlová, Markéta Švehlová. 

Tereza Freidingerová (SDH Bojanovice)
Text byl zaslán do redakce 26. května 2025