Od vojenského stanu k největší kulturní akci v obci. Sraz harmonikářů míří k jubileu
Sraz harmonikářů není jen o muzice, ale hlavně o setkávání a povídání, myslí si hlavní organizátor Jaroslav Šuba. Letos se v Čepicích konal už čtrnáctý ročník této oblíbené akce, která navazuje na tradici započatou v Žichovicích v 80. letech. Právě odtud ji Šuba přenesl do vodáckého kempu u Otavy. Příští rok čeká harmonikáře jubilejní čtyřicáté setkání, které nabídne speciální program.
Všechny generace, od Klatov po Krumlov
Na Cyrila a Metoděje se v Čepicích opět rozezněly heligonky. Domácí Kůsovci, pláničtí Bráchové, Švitorka z Horažďovic, Marie s Anou z Českého Krumlova, Veselé heligonky z Tábora, Zdeněk Krýsl z Volšov, Marnotratníci ze Svaté Máří, Pavel a Jiří z Veřechova a Kůrovci z Kašperských Hor. Ti všichni letos vystoupili.
„Mám zhruba dvacet souborů,“ vysvětluje Jaroslav Šuba, jak sestavuje to, co mladá generace nazývá line-up, neboli program. „Postupně jsem na ně jezdil a viděl, že hrajou hezky, a udělal jsem si soupis zhruba deseti a ty zvu. Ale mám i seznam náhradníků,“ nechává nás nahlédnout pod organizátorskou pokličku.
Nejmladším interpretem je místní rodák – osmnáctiletý Štěpán Kůs, který se k harmonice dostal díky svému dědovi, velkému hudebníkovi. „Vždy jsem chtěl být stejným bavičem, jako je on, a proto jsem v mých sedmi letech začal chodit do ZUŠ v Sušici,“ vzpomíná na své začátky světlovlasý mladík.
Štěpán je jedním z desítek hudebníků a hudebnic, kteří během třiceti devíti let vystoupali na pódium tohoto pootavského svátku hudby, jehož začátky se píší do roku 1983 do sousedních Žichovic.
Sám Šuba nikdy ne heligonku nehrál, a jak sám říká, dokonce má i zakázáno zpívat. „Žena mi to zakázala, prý zpívám falešně. Ale rád to poslouchám, klidně i na stůl vyskočím,“ směje se. Záliba v hudbě ho tedy přivedla k organizátorství a harmonikáři se tak dostali do Čepic.
Ze Žichovic do Čepic
Sraz vymyslel Vladimír Myšák ve spolupráci s Karlem Zíbarem a Janem Míčkou. V roce 1986 se k nim přidal tehdy dvaceti šesti letý Jaroslav Šuba, který o čtvrt století později poprvé pozval heligonky do Čepic. Za punkových podmínek.
„Tenkrát jsme začínali s vojenským stanem a lidi seděli venku,“ vzpomíná. „Ale když začalo pršet, tak to nebylo dobrý. Tak jsme pak začali dávat stany, a teď máme i obecní stan, kam se vejde strašné moc lidí,“ pochvaluje si Šuba spolupráci s radnicí, která stavbu stanu zajistí. Přiznává ale, že by se takové stany hodily dva. Návštěvníků každoročně přibývá, jenom letos jich dorazilo okolo tří set.
„Hodně lidí, kteří přijeli, sem jezdí už léta, ale je tady tak 30 % jiných návštěvníků,“ zběžně pohledem analyzuje Šuba obsypané stoly. „Dali jsme informaci na internet a udělali propagaci. I Český rozhlas mi volal, takže se to dozvěděli i ti, kteří tady dřív nebyli,“ vysvětluje si tu změnu spokojený organizátor.
Událost ale není akcí jednoho člověka, nýbrž celého týmu dobrovolníků a dobrovolnic z čepického SDH, kteří jsou na ni patřičně hrdi. „Sraz harmonikářů pro Čepice znamená jednu z největších kulturních akcí u nás v obci. Každým rokem stoupá počet návštěvníků a my jsme za to velice rádi,“ hodnotí Štěpán Kůs. „Lidé vždy odchází nadšení, a to dělá radost nejen mně, ale i celému SDH Čepice, které tuto akci pořádá,“ uzavírá muzikant.
V roce 2026 kulaté jubileum
„Snažím se v tom pokračovat už od roku 1986. Jeli jsme furt, i přes covid, jenom byla dva tři roky pauza kvůli parketu. Alespoň těch 40 ročníků bych chtěl udělat,“ svěřuje se Šuba, kterému se jeho přání už brzy splní. Přesně za rok, v první červencovou sobotu čeká pootavský svátek hudby výročí – 40. ročník od svého založení a 15. ročník v Čepicích.
Čepický sraz proto čeká i speciální program. Dorazí duo Renatky z Plzně, které budou hrát od jedné hodiny, a speciální hosté - brněnská Cimbálovka Aleše Smutného s Karlem Hegnerem ze Šlágru, jež vystopí v půl sedmé.
Příští ročník je tedy jistý. Další jsou ale ve hvězdách. „Snažím se vychovávat následovníky, kdo to pro mě převezme. Ale není žádný. Každý rok jim říkám, že končím, ale nikdo nechce,“ posteskne si Šuba.
„Muziku mám rád, rád ji lidem prezentuji. To setkání ale není jenom o tom, že tady hraje hudba. Ale je i to tom, že se lidé třeba rok nevidí a jedou si sem popovídat,“ uzavírá Šuba. Byla by škoda, kdyby sraz skončil svými čtyřicátými narozeninami. Věřme, že ne.
Tereza Freidingerová (RN)
Text byl zaslán do redakce 29. srpna 2025.
Jaroslav Šuba - hlavní organizátor Srazu harmonikářů v Čepicích. Foto: Tereza Freidingerová
14. ročník Srazu harmonikářů v Čepicích. Foto: Tereza Freidingerová
Pořadatelé akce - SDH Čepice. Foto: Tereza Freidingerová
Pořadatelé akce - SDH Čepice. Foto: Tereza Freidingerová
Pořadatelé akce - SDH Čepice. Foto: Tereza Freidingerová
14. ročník Srazu harmonikářů v Čepicích. Foto: Tereza Freidingerová
14. ročník Srazu harmonikářů v Čepicích. Foto: Tereza Freidingerová
Setkání harmonikářů v Čepicích v roce 2013. Foto: Rábské noviny č. 20
