Harmoniky v Čepicích již popatnácté. Dorazil speciální host z Moravy
Půlkulatý ročník pořádali čepičtí hasiči s podporou města Rabí v místním tábořišti v sobotu 4. července. Program byl výjimečně doplněn o speciálního hosta Cimbálovou skupinu Aleše Smutného. Dorazilo 350 platících návštěvníků, 40 muzikantů a 31 pořadatelů a doprovodu. Nejstarším účinkujícím byl sedmasedmdesátiletý František Strnad z kapely Obšuka a nejmladším místní devatenáctiletý Štěpánek Kůs. Z největší dálky dorazili mezi harmonikáři Veselé heligonky z Tábora, ze všech účinkujících pak speciální host z Brna.
Jednalo se o vskutku významné jubileum. Proto se na hlavní pořadatel Jarda Šuba připravil opravdu pečlivě a důkladně.
Něco změnit nepotřebovalo, například moderátor Michal Vybíral, tribuna z přívěsu nebo občerstvení, které připravují místní. Někdo napekl, někdo nakoupil, další strouhal, nakládal, griloval, krájel, točil.
Něco ale bylo letos jinak. V první řadě zvukaři. Celá léta tuto práci dělala rodina Ježků. Míla, Dan, Dáda a dělali to dobře. Jenže na neustále se navyšující počet posluchačů už jejich aparatura nestačila, a tak sami Jardu navedli, aby se raději poohlédl jinde a práce se ujali profesionální mistři zvuku.
Další změnou byly stany. V začátcích této události jsme byli úplně bez stanů. O pár let později se mohli posluchači usadit pod vojenským stanem, pak pod dva party stany, které letos byly už tři.
Většina vystupujících je neměnná, ale alespoň jednoho se snažil Jarda pravidelně obměňovat, aby to bylo svěží, pestré a neokoukané. Letos dokonce zabrousil o dost hlouběji a pozval dokonce kromě harmonikářů i jednu cimbálovku.
Vystoupili místní Kůsovci. Uskupení, které spontánně vzniklo před dvěma lety a tvoří ho devatenáctiletý harmonikář Štěpa Kůs se svojí mamkou Lenkou a dalším místním hudebníkem Mílou Ježkem. U něj se nedá napsat harmonikářem, protože Míla je mistrem více nástrojů, takže jen „harmonikářem“ by určitě nestačilo. Když začínali, neměli pro svoje uskupení žádné jméno, tak jim Jarda narychlo vymyslel prachobyčejné Kůsovci a ono jim to zůstalo.
Ty vystřídali Šumaváci, Obšuka, DUO Renatky, Zdeněk Krýsl, Veselé heligonky, Švitorka, Pavel Hlobík a Jiří Černý, Kůrovci a po nich speciální host Cimbálová skupina Aleše Smutného se zpěvákem Karlem Hegnerem.
O čepické setkání je mezi harmonikáři velký zájem a rádi by si na něm zahráli i další uskupení, to ale není z kapacitních důvodů možné: „Oslovuje mě hodně harmonikářů, ale musím je odmítat, technicky už by to nebylo možné,“ vysvětluje Jarda, který si vytvořil základní skupinu účinkujících, kterou celoročně hýčká. „O Vánocích jim všem zavolám a popřeji jim krásné svátky. Pak jim zavolám opět v květnu, optám se na zdravíčko a ujistím se, jestli s nimi mohu počítat. Další telefonní hovor někdy v červnu už řeší praktické věci,“ dodává. Těžké je zejména dojednat poslední a první účinkující. Nikdo o tato místa nemá zájem. „Naštěstí Kůsovci a Kůrovci mi pomáhají tuhle prekérní situaci vyřešit a nechávají se nasadit na tato nechtěná místa. Asi to bude těmi názvy. Podobná jména, podobná ochota,“ pochvaluje si Jarda.
Letošní ročník se podle Jardy Šuby opravdu vydařil: „Já jsem spokojený moc, tento ročník hodnotím jako nejzdařilejší. A asi si to nemyslím jen já, soudě podle ohlasů posluchačů. Dostalo se mi takové množství pozitivní zpětné vazby jako žádný rok předtím.“
Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 14. července 2026
