Dokempná aneb kterak čepický kemp opět ulehl k zimnímu spánku
Jiné roky bych si tady na tomhle místě pro sebe žbrblala, že psát o téhle akci není žádná velká zábava. Už o ní píšu možná podesáté a nalézt slova, která ještě nezazněla, je nadlidský úkol. Hlavně z toho důvodu, že tahle akce, kterou pořádají naši hasiči už léta, má hlubší význam převážně jen pro místní a nic zvláštního se na ní prakticky neděje. Dokonce si myslím, že i sebezdatnější novinář by si na tohle téma za svůj příspěvek žádnou novinářskou cenu nikdy nevysloužil. Zkrátka nuda.
Dnes ale jásám. Naše dokempná, která se konala v sobotu 27. září 2025, zažila zkraje večera slavnostní a neopakovatelný okamžik. Ještě, než začala hrát kapela, pozvali jsme si mezi sebe Janinku Polankovou, naši skvělou provozovatelku místního krámečku. Pár dní před touto akcí uplynulo přesně čtyřicet let, co nás v tomto krámečku trpělivě obsluhuje a plní naše rozličné nejen gastronomické požadavky. Všichni jsme ji poděkovali a předali skromný dárek v podobě květiny. Opravdu si tvého obchůdku vážíme, Jani!
Dále pak už následovala klasika, co ke každé naší dokempné neodmyslitelně patří. Pečené prasátko od Ládi Veinfurtera, které nikdy nezklame. Dále kapela Harmony, která taky nikdy nezklame. A nakonec posezení a popovídání s těmi, kteří to taky povětšinou nedělají.
Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 7. ledna 2026.
Dokempná v Čepicích 2025. Foto: archiv Hana Sulánová
Dokempná v Čepicích 2025. Foto: archiv Hana Sulánová
