Deset let Nebíčka a Peklíčka. Tisíce návštěvníků, stovky dobrovolníků a kouzelná kulisa hradu Rabí

30. 12. 2025 v 12.29 h
Tereza Freidingerová

Na začátku adventu se rábská zřícenina na jeden den mění v místo andělské i čertovské podívané. Konírna září nebeskými světly, ve sklepeních burácí pekelníci a nádvořím se line vůně klobás, svařáku a perníků. Za akcí stojí Rabský okrašlovací spolek ROSa, který ji letos připravil už po desáté. Za tu dobu zavítalo do místního nebe a pekla 9 914 platících návštěvníků a o zábavu se postaralo 496 dobrovolníků a dobrovolnic.

Příběh Mikulášů a rohatých na Rabí

Nebeské i pekelné bytosti jsou s námi od nepaměti, na Rabí se však Mikulášova a Luciferova družina objevuje teprve v posledních letech. „My pekelníci jsme dostali možnost být v Rabí v tom sklepě vždy v době, kdy chodí čerti po téhle planetě, a tak jsme toho využili,“ prozradil tajemství rábského pekla jeden z rarachů, který je ve své lidské podobě místním starostou Miroslavem Kraucherem. „Letos nás dorazilo dvacet, ale někdy nás bylo i třicet,“ dodává čert.

Duší a srdcem akce je Marie Jamrichová, členka výboru spolku ROSa: „Inspirovali jsme se na jiných hradech, kde také umožnili dobrovolníkům vstup na svatého Mikuláše, a v roce 2014 jsme to zkusili i u nás na Rabí,“ vypráví. Až na výjimku covidových let 2020 a 2021 se andělsko-pekelný zážitek konal každoročně.

Prostory hradu si ROSa pronajímá od NPÚ a celá akce stojí na práci dobrovolníků – členů a členek spolku, jejich rodin a přátel. Od roku 2022 se k nim přidali i ochotníci z Divadla z Pošumaví, které sídlí v Podmoklech. Těm ROSa za jejich herecké výkony přispívá na divadelní činnost.

Většinu z utržených peněz pak spolek využije na nákup dalších rekvizit a vlastní činnost. Kdo na akci byl, ví, že ceny za občerstvení jsou spíše symbolické. Hlavní příjem je ze vstupu, a i ten je lidový – 100 Kč za dospělého a 50 za dítě starší tří let. Jak připomíná Tomáš Nárovec, člen ROSy a hlavní Mikuláš, který nevynechal jediný ročník, „peníze jsou samozřejmě příjemné, jdou do ROSy a my díky nim můžeme celý rok financovat zájezdy pro seniory a všelijaká posezení, ale Nebíčko a Peklíčko určitě není jenom o penězích, je hlavně o zábavě.“

To podtrhuje i hlavní organizátorka Marie Jamrichová: „Nebíčko a Peklíčko je radostná akce nejen pro děti a rodiče, kteří sem zavítají a mohou předávat dárky přímo v našem hradu Rabí, ale především pro všechny organizátory,“ vysvětluje, co členy ROSy znovu a znovu přiměje vydat se do vymrzlých stěn hradu a pět hodin vytvářet neopakovatelnou atmosféru pro stovky natěšených dětí. „Děláme to s velkou láskou. Sami se tím bavíme a věříme, že tu pozitivitu a radost přenášíme i na naše návštěvníky,“ uzavírá Jamrichová.

Jak se dělá nebe a peklo

Přípravy startují už k zraje listopadu. První jsou na řadě perníky Mikulášů, čertů a andělů, které dodává horažďovické učiliště. „Dříve jsme si je pekli sami, ale takto jsme schopni říci, jaké jsou v nich alergeny a jaká je doba spotřeby,“ vysvětluje Marie Jamrichová.

Šest set perníčků je však potřeba nazdobit. Místní knihovna se promění v cukrárnu a hlavní zdobičky Hana Saxlová a Olina Svatošová spolu s dětmi se pustí do díla. Jejich mistrovské kousky si pak mohou návštěvníci pořídit za „nebeských“ patnáct korun.

Nenápadnou součástí příprav je i sběr plyšáků, bez kterých by Nebíčko bylo polovičaté. Rodiče mohou pro své děti přinést balíček, který jim Mikuláš předá. Ale přicházejí i děti, na které žádná nadílka nečeká. V takový moment je připraven koš s mazlíky.

Další na řadě je občerstvení – svařák, čaje, nápoje, stánky, fritézy, varné hrnce. A především rekvizity: pekelný trůn, kotle pro hříšníky, nebeské girlandy. Přes rok je nebe složené ve sklepě bývalé školy, peklo ve stodole a zbytek v prostorách bývalého bazaru. Kostýmy mají účinkující doma, což občas přináší napínavé situace – jako letos, kdy se na poslední chvíli hledal plášť Lucifera.

Celkem je toho na osm až deset plných kár. Většina se naváží čtyřkolkou na hrad už týden před akcí. „Peklo i nebe se instaluje hned, jak to navozíme,“ popisuje logistiku jeden z Mikulášů Tomáš Nárovec. „Peklo se sklidí hned po akci, vyndá se na nádvoří pod plachtu a společně s nebem v pondělí odveze a zase na rok schová,“ dodává.

„Skákal pes přes oves“

Když přijde sobota okolo svátku svatého Mikuláše – letos vyšla přímo na 6. prosince, začíná hvězdné představení. V půl desáté ráno je sraz nad i podpozemských bytostí a obsluhy stánků, v jedenáct začíná ostrý provoz. „Jsme vždy všichni na to natěšení, a pak se otevře brána a vtrhne tam horda dětí,“ líčí Tomáš Nárovec. Letos bylo nedočkavců tolik, že se nádvoří zaplnilo už v 10:45.

Nastane takový šrumec, že andělé, čerti ani Mikulášové nesmí vůbec pomyslet na tak přízemní a pozemské potřeby, jako je třeba návštěva toalety. Na to jednoduše není čas.

Dorazí stovky dětí, ale tak nějak se davy rozprostřou do času a prostoru, že vše přirozeně plyne. K tomu výrazně pomohlo i navýšení odbavovacích kapacit.

„Jako Mikuláš jsem začínal sám. Pak jsme byli dva a poslední roky jsme tři,“ vzpomíná Tomáš Nárovec. „Teď to stíháme. Ty tři je počet tak akorát.“ A kdyby se přeci jenom tvořily fronty, děti si mohou zkrátit dlouhou chvíli vyráběním v nebeské dílničce.

Posílení se dočkal i tým pekelníků. „Celé roky dělal jediného Lucifera Petr Balcar, nedávno ho vystřídal Tomáš Labík, který je hlavním Luciferem. K ruce má i zástupce Petra Panského od ochotníků,“ líčí ředitelka akce Marie Jamrichová.

Posílení bylo logické. Zatímco v roce 2014 dorazilo 502 návštěvníků, o rok později už to bylo 1 136 lidí. Od té doby se počty ustálily okolo tisícovky, zato roste počet předaných nadílek. Rodiče si postupně navykli nosit balíčky pro své děti. V roce 2017, kdy ROSa začala tuto statistiku sledovat, Mikulášové předali 101 donesených nadílek, letos to bylo už 187.

Co naopak neroste je rozmanitost uměleckého přednesu před Mikulášem. „Skákal pes je neporazitelný vítěz. Pak ještě Mik, Mik, Mikuláš. Ale fakt je, že po Nebíčku nemůžu Skákal pes po celý rok vůbec slyšet,“ svěřil se Mikuláš Tomáš Nárovec. Nicméně někdy děti mile překvapí i vlastní tvorbou.

„Děti se ale jinak za těch deset let neproměnily vůbec“, myslí si rábský Mikuláš. A to ani ve víře v anděli a čerty. „To sklepení s čerty a vyzdobené nebíčko vypadají tak skutečně, že si myslím, že ty menší děti – předškoláci a první třída – mohou opravdu uvěřit tomu, že je to opravdové,“ těší se z akce Tomáš Nárovec. Najdou se ale i tací, kteří pravost Mikuláše zpochybňují. „Zvláštně místní rábské děti, které mě viděly den před tím ve školce, tak mi říkají: ‚já vím, že nejsi Mikuláš, ty jsi pohádkový dědeček.‘“ To je přezdívka, pod kterou děti z místní mateřinky Tomáše – Mikuláše a knihovníka v jedné osobě – znají.

Zavíráme brány

Okolo čtvrté se pomalu začíná smrákat a návštěvníci odcházejí. „Když se zavírá brána, jsme všichni už unavení a rádi, že to končí,“ přiznává Mikuláš Tomáš. „Jdeme se konečně napít a najíst, pokud ještě něco zbyde.“ Letos na účinkující čekaly hranolky.

Nádvoří je plné vyčerpaných, ale uvolněných čertů, andělů a Mikulášů, kteří si sdílejí zážitky – co je překvapilo, zarazilo nebo potěšilo. Tomáš Nárovec vzpomíná na okamžik, kdy za ním přišel asi šestiletý chlapeček: „Přijel až z Německa, ale mluvil česky. Přinesl mi dárek a řekl: ‚Ty, Mikuláši, máš dneska svátek, tak jsem ti něco přinesl.‘“

Na Nebíčko a Peklíčko se sjíždějí lidé z celých Čech. Kromě místních, Klatováků a Plzeňáků pravidelně přijíždějí i děti z Českých Budějovic nebo Prahy. „Je dokonce jedna rodina od Benešova, která k nám jezdí pravidelně,“ vypráví Tomáš. „Před třemi lety byla sněhová kalamita. Vyrazili už den předem, ale otočili to domů. Ráno se nakonec rozhodli, že to projedou, a dorazili i v tom sněhu,“ přibližuje rábský Mikuláš, jak se z jednoho nápadu stala tradice, na kterou se těší všichni – organizátoři i návštěvníci.

Tereza Freidingerová (RN)
Text byl zaslán do redakce 30. prosince 2025