Čepidlo: Obecně prospěšná strašidla z Rabí už strašila i v Hrádku nebo Škvořeticích
Na podzim loňského roku vznikl divadelní soubor Čepidlo a ještě téhož roku odehrál premiéru své prvotiny "Obecně prospěná strašidla na hradu Rabí". Ta se v letošním roce dočkala hned několik repríz v blízkém i dalekém okolí. O nich vypráví Hana Sulánová a Jiřina Kábová.
Čepidlo na výjezdech
Když jsem do našich povánočních novin psala článek o čepickém divadlu, uvedla jsem tam, že předpremiéru a premiéru v Čepicích máme za sebou a čekají nás s touto hrou ještě dva neplánované výjezdy. Nakonec výjezdy byly tři, a ještě jeden bude a o tom bychom vás rády chtěly informovat.
K tomuto článku jsem si přizvala Jiřku Kábovou. Z logického důvodu. Naše divadlo vzniklo v prvé řadě její zásluhou a na celé té hře odvedla největší kus práce. Scénář sice stáhla z internetu, ale pečlivě, a jak by řekl Dřímal, do hloubky ho přepracovala. Z imaginárního prostředí ho zasadila do místních historických souvislostí, i když se od nich lehce musela vzdálit kvůli zachování zápletky. A pak s námi celé ty hodiny, kdy jsme hru secvičovali, trpělivě seděla, někdy připomínkovala, jindy chválila. Každou její připomínku jsme brali vážně, protože, jak se vždycky ukázalo, byla namístě.
Takže jsem poprosila Jiřku, jestli by nechtěla o našem divadle napsat ona. Nabídla jsem jí vytvořit článek celý sama, nebo alespoň kostru, že k tomu něco dopíšu. Vybrala si tu druhou možnost. Já jsem za to ráda, alespoň k jejímu textu mohla dodat tento začátek a konec, kde bude poznat, co všechno Jiřka odvedla a jak jsme za to rádi. Zkrátka vyzdvihnout a pochválit její poctivou práci. Kdo ji zná, ví, že ona sama o sobě by to takto nikdy nepsala. Zde jsou tedy informace od naší rejži.
Čepidlo, neboli ČEPIcké divaDLO – zprávy z dění
Na hradě Rábí se nedostává pokoje několika strašidlům. Pro nás jsou to strašidla, ale kdysi to byli živí lidé, kteří nenacházejí dodnes klid: rytíř Půta Švihovský, jeho partnerka Bohunka Meziříčská z Lomnice, duch zazděného podlaháře z Čepic a kostlivec, co umřel hlady. Proč ho nenacházejí? Baví je noc, co noc strašit? Jak se zachová rábská radnice, když se jejich existence na hradě provalí? Jsou to ještě občané Rabí? Mají nějaká práva? Jak s nimi naložit? Ke všemu hrad chátrá a jeho údržba vyžaduje investice a strašidla tak trochu překážejí. Chceme z něj udělat resort pro turisty, nebo jej chceme zachovat pro příští generace?
Jinými slovy – zvítězí rozum, nebo převáží zištné pohnutky několika zastupitelů?
To je zhruba děj hry, jejíž scénář napsal Petr Tomšů, a nutno říci, že skvěle. A tu jsme uvedli na konci června přímo na hradě Rabí.
Vraťme se ale nazpět do roku 2024. Čepidlo bylo oficiálně založeno na podzim 2024, přestože se v té době už dávno intenzivně zkoušelo. A předpremiéra nás čekala v pátek 27. prosince. Ta bylo pro nejbližší, kteří jsou schopni ustát nějaký ten výpadek. I tak bylo plno. Díky našim vděčným „pokusným králíkům“ jsme ztratili ten nejhorší ostych, zda jsme schopni představení vůbec uvést.
Oficiální premiéra byla hned po tom v sobotu 28. prosince 2025. Věřte, že vidět praskat ve švech čepickou hospodu a prožít potlesk ve stoje… kdyby nic jiného nepřišlo, tohle byla sladká odměna za všechny ty hodiny nácviku, řešení, kdo, kdy, kam přijde, co odveze, přimontuje, co se škrtne, co se připíše, co se přiváže, přemaluje, kam kulisy, co na sebe, jak světla, co hudba, a hlavně – kam nápovědu? A vůbec – aby se domluvilo 21 lidí na společné zkoušky, které probíhají půl roku, to chce silnou logistiku. Ta se vesměs dařila, ale pár výpadků bylo.
Přišel leden 2025. Ani jsme se nenadáli (a nestihli ani premiéru řádně zapít) a přišla nabídka hrát v Hrádku u Sušice. Smekáme před ochotou (a odvahou) starosty Fandy Vozky a jeho úsilím naši hru jako první reprízu uvést. A opět bylo plno a bylo to moc fajn. Díky!
V březnu 2025 následovaly Škvořetice. To nás stálo dost sil, přece jen jsou Škvořetice tak trochu z ruky. Ze strany obce velká podpora, nicméně dorazilo málo diváků. A vlastně nás to bavilo! Žádná tréma, všech asi tak třicet diváků bylo nadšených a my si hraní snad poprvé naplno a bez trémy užívali, někteří se nebáli improvizace. A výsledek? Představení se moc líbilo, přijeďte znovu, lidé si to řeknou a příště bude sál plný. Takže fůra práce, která ale nebyla zbytečná.
A konečně nastal červen 2025 a naše repríza na státním hradu Rabí. Tady jsme měli velké obavy, jak dokážeme nazvučit a také svými hlasy ovládnout celý venkovní prostor. Co počasí? Nepůjdeme přece jen do sice menší, ale kryté konírny? Nic nebylo jisté do poslední chvíle. Čtyři hodiny před představením se už sice stavělo venku, ale pořád vše na vážkách, hrozily bouřky a fičel vítr. Ten trochu ovlivnil první dvě scény, pak se počasí uklidnilo. Hodně nás překvapilo, kolik přišlo lidí. Nejen místních, ale dorazili i Sušičtí a Horažďovičtí, bylo plno a všichni se výborně bavili. Opět super podpora města Rabí i hradu.
Původně to ale nebylo tak jednoznačné, první zkouška na hradě dopadla asi tak, že si každý z nás odnášel pocit, který kdysi Sokrates trefně popsal: „Vím, že nic nevím“. Naštěstí Mílu napadlo vrátit se na začátek a udělat si čtenou zkoušku v kempu – a s vínkem. Naše sebevědomí po této stmelovací akci znovu naskočilo.
Na závěr je třeba také dodat, že tyhle naše „výjezdy“ jsou možné jen díky velké pomoci mužské části souboru. Na nich leží podstatný kus práce na stavbě improvizovaného jeviště, ozvučení a osvětlení, a to vždy v novém prostoru.
A vůbec – poděkování patří celému souboru, složenému z místňáků, kteří povětšinou hrají poprvé (i samozřejmě našim dvěma kamarádům z Horažďovic). Závěrečné slovo rejži pro ně? Milí Čepidláci, byť jsem představení s vámi absolvovala mockrát, občas – když se vám něco povede, zamrazí mě. A to je pro mě známka, že jdeme dobrou cestou.
Co nás čeká?
Říjen 2025: Žihobce
A pak? Uvidíme...
Tak tohle jsou informace od Jiřky. Tou poslední větou nám dala naději. Už teď víme, že většina z nás by pokračovat chtěla a diváci přijít také. Takže se už nebudeme stydět a uprosíme rejžu, ať jedem dál. Jasné, pokud kývne, bude ji čekat spousta práce nad výběrem nového vhodného scénáře a jeho přepracováním. Ale když uvidí náš zájem a jiskru v oku, tak to určitě vyjde. Rádi pak zase zažijeme šichtu s učením textů i jejími permanentními nároky. To hravě vyrovná spousta srandy při zkouškách.
A třeba se příští rok dozvíte na plakátu, že ČEPIDLO uvádí: …………….
Hana Sulánová (RN), Jiřina Kábová (Čepidlo)
Text byl zaslán do redakce 12. července 2025
Čepidlo na hradu Rabí. Foto: Hana Rudová
Čepidlo na hradu Rabí. Foto: Hana Rudová
Čepidlo na hradu Rabí. Foto: Hana Rudová
