Čepičtí opět vyrazili za kulturou do Prahy, do Divadla Bez zábradlí
Celý podzim jsem napjatě sledovala stránky Divadla Bez zábradlí a čekala, až se tam objeví lístky. Věděla jsem, že pak musím jednat okamžitě, protože jsou většinou hned pryč. Přemýšlíte, o jakou hru by se tak mohlo jednat? Je to „Blbec k večeři“. Tuto inscenaci v divadle hrají už třicet let, za tu dobu odehráli - v podstatě ve stejném složení - už asi tisíc repríz a stále mají vyprodáno. Sen každého divadla.
Ale nebudu odbočovat, zpátky k lístkům.
Hra se na programu sice objevila častěji, ale my hledali jen sobotu. A – našla se. Sobota 3. ledna. Hned jsem tedy volala Hance Vávrové, naší úžasné chalupářce, a také mamince Hanky Heřmánkové, které vlastně divadlo patří. Tu jsem poprosila o rezervaci lístků a začala zjišťovat zájem. A ten byl opravdu velký, přihlásilo se jich třicet tři.
Bohužel kvůli vážnějšímu zranění herce Cardy byl tento termín dvakrát přesunut, ale kdo si počká, ten se dočká. A my se opravdu dočkali. Sobota 18. dubna. Akorát zájemců už nebylo tolik, přeci jenom v zimním termínu bývá tolik jiných akcí. Zkrátka pak už ne všichni mohli, takže nakonec nás zůstalo jen dvacet.
Ale vlastně to dopadlo dobře. V prvním termínu by nás bylo málo na velký bus, takhle nás bylo akorát na bus malý. Takže jsme u Míly Vichra přeobjednali požadovanou velikost vozu a těšili se na ten dlouho očekávaný aprílový den.
Ten přišel. Všichni byli natěšení, v autobuse skvělá nálada. Proto není divu, že cesta do Prahy utekla opravdu rychle. Řidič pan Vichr nás vysadil na Karláku, odkud je to k divadlu už jen pár minut. Takže po chvilce jsme všichni pohodlně seděli ve svých sedadlech a nemohli se dočkat, až to začne.
Hned jak to začalo, nám bylo jasné, proč je o tuto hru takový zájem. Od začátku do konce to byla opravdu velká sranda, smích střídal smích, a to doslova a do písmene. Zkrátka úžasné herecké výkony.
Po skončení představení jsme měli sraz v divadelní kavárně, kam za námi kromě Hanky Vávrové přišla i většina herců, konkrétně Hanka Heřmánková, paní Švandová a pánové Hrušínský, Vydra a Carda. S nimi jsme se společně vyfotili a prohodili pár milých slov. Pak jsme předali malé dárečky a šli si ještě v kavárně sednout k jednomu stolu, který jsme tam měli zamluvený.
Hanka Vávrová nám všem na přípitek objednala sklenku prosecca, a pak jsme už jen s oběma Hankami a paní Janičkou Švandovou strávili minimálně hodinku příjemným povídáním, vesměs veselými zážitky z divadla.
Byl to opravdu nesmírně příjemně strávený čas, všichni jsou obdivuhodně milí a pohodoví. A kdyby kavárna neměla zavíračku, seděli bychom tam jistojistě ještě teď.
Cesta k autobusu utekla ještě rychleji než ta od něj, protože každý potřeboval sdělovat své dojmy, a to se pak čas vnímá jinak.
No a cesta autobusem domů? Ta utekla úplně nejrychleji, protože v takhle pozdní době a po takovém zážitku ji skoro každý proklimbal.
Díky našim hasičům máme další krásný zážitek. Každý ze zúčastněných si zaplatil minimální příspěvek na dopravu, jinak celý bus uhradili oni. Svým členům ještě poskytli znatelný příspěvek na vstupenku. A také díky Hance a celému divadlu. Díky nim to nebyl jen skvělý divadelní zážitek, ale skvělý divadelní zážitek s bonusem.
Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 13. července 2026.
