Komu patří čepický most. Je opravdu Čepických?
V jistém slova smyslu to platí od nepaměti. Před vybudováním mostu měli čepičtí obyvatelé pravděpodobně vrchností vyhrazeno právo vybírat daň za přívoz. O konkrétní listině se dnes již nedochovaly přímé doklady. To je, doufám, minulostí. Čepický most v novodobé historii sice ztratil hlavní funkci, kterou byla spojnice mezi Sušicí a obcemi na Žichovicku. Nahradil ho totiž most nový s částečnou objížďkou Čepic.
Věděli jste, že byla plánovaná objížďka, nebo spíše obchvat, který se měl vyhnout zastavěné části obce úplně? Ano, tahle varianta byla nesmyslnou iniciativou jednotlivce „zaříznuta“. Tenhle článek ale řeší most, tak se k němu vraťme.
Most byl v roce 1994 vyřazen ministerstvem dopravy ze silniční sítě. Na základě darovací smlouvy se Silničním investorským útvarem (starostka p. Krejčová) z roku 1993 měl být předán obci. V roce 1996 byla smlouva upravena dodatkem, ve kterém se obě strany dohodly na zrušení darovací smlouvy (starosta p. Tauchen). Zrušení smlouvy vycházelo z vyjádření legislativního odboru ministerstva dopravy. Dle dostupných dokumentů by měl být správou mostu pověřen dnešní Plzeňský kraj.
Na základě podnětu od čepických občanů jsme se tedy na Plzeňský kraj jako vlastníka objektu obrátili, aby prověřil stav konstrukce pod mostem. Vodorovná část konstrukce ohrožovala vodáky odlupujícím se betonem. Svislá je v jednom místě podemletá. Most by potřeboval rekonstrukci jako sůl, aby mohl svůj účel plnit dalších 50–100 let. Podnět z radnice - několikátý v řadě - byl vyslyšen. Ale není to jen tak. Kdo se moc ptá, moc se dozví. V tomto případě slogan naplňuje svou podstatu výstižně.
Při neformálním jednání se zástupci kraje byly nastíněny dvě varianty. První varianta: "Most bychom jako kraj opravili za podmínky, že si ho následně převezmete do svého vlastnictví." Ta druhá, a ještě horší: "Pokud první podmínka nedopadne, nebudeme opravovat. Most není zařazen v krajské silniční síti a tím je pro dopravu v kraji postradatelný. Mostů tvořících součást páteřních dopravních uzlů má kraj víc než dost. V Čepicích je to ten „nový“. Co to znamená? Most se časem uzavře a zbourá, aby nikoho neohrožoval. No a vy? Vy si postavíte třeba lávku, nebo se vrátíte k myšlence přívozu."
Teď si čtenář říká, tak to je tedy bezvýchodná situace. Není! Ona může být ještě horší. Krajští právníci jsou toho názoru, že vlastnictví mostu přešlo zcela konkludentně na obec. Odůvodňují to legislativními změnami, kterými bylo rušení okresů, reorganizace krajů a změny v zákonech. Osobně mám jiný názor a čekají nás zřejmě kroky, které povedou k určení vlastnictví. Je most Čepických, jinými slovy města Rabí? To bude nutné nejprve prověřit a prokázat, kdo je skutečným vlastníkem.
Trochu upřesním pomocí čísel, co by to znamenalo pro město Rabí, kdyby bylo vlastníkem. Abych nikoho nevyděsil množstvím nul, záměrně uvádím odhadované ceny v milionech korun:
0,5 mil. Kč – Studie hloubkové kontroly stavu konstrukcí a návrh opatření
0,5 až 1 mil. Kč – Projekt oprav
5–20 mil. Kč – Realizace oprav na 20–30 let
30–40 mil. Kč. – Zbourání a výstavba nového
Most - předmět sporů mezi městem a vrchností i v minulosti
Posledním sporem, který zmíníme, je bohatě dokumentovaná pře o spravení čepického mostu (Pub. VI, fascikl 8, inv. č. 77). Vrchnost již r. 1785 nutila město Rabí, aby se podílelo formou roboty na opravení mostu v Čepicích. Město se bránilo, že je „od roboty svobodné“ a že se navíc od r. 1773 povinně stará o obchodní (komerciální) silnici procházející jeho pozemky, což je stojí nemálo peněz.
Repartici (či konkurenci), tedy podíl na práci, dovozu materiálu či financování oné opravy, kterou se vrchnost snažila rábským vnutit alespoň formou peněžní reluice (náhrady), ovšem Rabí odmítlo zaplatit a odvolalo se ke krajskému úřadu v Písku. Vyšší instance ale rozhodla ve prospěch vrchnosti a jako nátlakového prostředku k uhrazení repartice bylo použito exekuce ve formě ubytování dvou vojáků ve městě do té doby, dokud rábští požadovanou částku nezaplatí.
Celý spor (nutno předeslat, že se stejným výsledkem) se rozhořel nanovo r. 1790. Na stejné požadavky vrchnosti, tedy spolupodílet se na opravě čtvrt míle vzdáleného mostu v Čepicích, reagovalo Rabí opět protesty u vyšších instancí. Tentokrát se spor dostal dokonce až k samotnému císaři, jemuž rábští adresovali rozsáhlou supliku z konce roku 1790, kterou koncipoval pražský královský advokát Jiří Rafius.
Složitou argumentací prosvítá jako jednotící prvek snaha dokázat, že město Rabí, byť je součástí Žichovického panství, nemá z mostu žádný komerční užitek, stavba je soukromou iniciativou čepické obce a vrchnosti a není zároveň dle městských privilegií možné, aby byli rábští měšťané nuceni k robotě, z čehož vyplývá, že je vrchnost nutí k „nové povinnosti“ zcela neoprávněně. Krajský úřad, zemské gubernium i dvůr byly však neoblomné a s argumentem veřejného obchodního zájmu a poslušnosti vůči vrchnosti stížnosti rábských zcela odmítlo. Město bylo opět exekucí (celkem osm vojáků) donuceno zaplatit přes 60 zl.
Miroslav Kraucher (starosta)
Text byl zaslán do redakce 21. ledna 2026
Text obsahuje výňatek z kroniky (Státní okresní archiv Klatovy, ARCHIV MĚSTA RABÍ, 1627 – 1945 (1952), Inventář, Číslo pomůcky: 49, Číslo evidenčního listu JAF: 896, Michal Tejček, Klatovy 2003, str.11).
