Ahój! Nasedat a směr Čepice a po řece!
Už po patnácté se letos na Štěpána vydalo na tuto neměnnou trasu několik vodáckých nadšenců, aby podpořili Luboše Brabce v téhle nepříliš typické zimní tradici. Nasedli do dvaceti sedmi lodí a za mrazivého počasí s trochou čerstvě napadaného sněhu se vydali na cestu o fous teplejší Otavou, přesto dost ledovou. A kdyby jenom ledovou. Mnohem horší bylo, že nízkou.
Takovýto stav hladiny bývá až tak koncem léta. V zimním čase to zvykem rozhodně nebývá. Takže kdo měl háčka, měl výhodu v podobě očí vepředu na sledování kamenů. Jenže zase na druhou stranu, kdo měl háčka, furt jen dřel, jelikož ponor byl pochopitelně větší. Takže ať seděl v lodi jen jeden nebo tam seděli ve dvou, měli prakticky všichni stejné podmínky.
Ruku v ruce s nízkou hladinou vody jde samozřejmě i rychlost plavby. Jelo se o dost pomaleji než kterékoliv předešlé roky. Pod hodinu se letos nedostal nikdo. Úplně přesný čas nikdo neví, protože tohle není závod, to je pohodička. Tady nikdo čas nestopuje, to jsou jen odhady, podle toho, jak dlouho čekají diváci, kteří přejíždějí svými auty dolů po zajímavých místech a čekají na průjezdy vodáků. Letos se fakt čekalo o poznání déle. To ale nikomu nevadilo, pohled na zasněženou krajinu je krásný, i když čekáte a nic se zrovna neděje.
Co se týče nějakého karambolu, tak došlo pouze k jednomu, kdy osádka jednoho z plavidel okusila teplotu řeky na vlastní kůži, ostatní ale do cíle připluli suší a s úsměvem. Někdo si trasu samovolně protáhl o kousek dál, jiný vylodil a hurá domů a ti ostatní zamířili do místní hospody, najíst se, popít a hlavně se pořádně zahřát. Šťastní, že v pořádku dorazili do cíle. Do Čepic a konečně bez čepic.
Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 7. ledna 2026
Vánoční splouvání Otavy. Foto: Jaroslav Potužník
Vánoční splouvání Otavy. Foto: Jaroslav Potužník
Vánoční splouvání Otavy. Foto: Jaroslav Potužník
Vánoční splouvání Otavy. Foto: Hana Sulánová
