31 + Čepice + 2 +70 + zima + mňam = super

  • Tereza Freidingerová

Tímto titulkem by klidně mohl končit i celý článek, protože jím bylo vlastně vysloveno vše podstatné. I přesto ale tuto hezkou netypickou bláznivou rovnici raději malinko vysvětlím.

31 vlastně znamená třicátého prvního prosince, tedy Silvestr, poslední den v roce.  

Čepice jsou s velkým písmenem. Je tedy zřejmé, že nejde o  pokrývku hlavy, ale o naši vísku.  Tady se vždycky scházíme a odtud vyrážíme vstříc dobrodružství. Tím je ta zmíněná 2, která znamená dva kopce - Svat a Čepičnou. Vrcholky, které ten den zdoláme. Na Svatu se setkáváme s Dobršínskými, a pak vyrážíme přes hřeben na Čepičnou ke křížku za Budětickými.  

70 je počet letošních účastníků - taková průměrná účast.  

Dále zima. Stav, který určitě nejedenkrát zažil každý z nás. A tady by klidně mohla být ta čepice s malým č, stejně tak jako rukavice, šály, návleky a jiná zahřívadla, kterými se opravdu ten den všichni zahalili.

A závěrečné mňam. Univerzální pojem pro všechno, co jsme si s sebou nesli na zádech nebo co nám bylo dovezeno na terénních strojích. Nejčastější byl asi špekáček nebo klobása s nějakým pečivem, kterých se ten den opeklo nespočet. Dále všemožné druhy cukroví, které doma těm připravenějším ještě zbývalo. No a taky samozřejmě termosky. S čímkoliv, co dokáže zahřát. Ale i lahvinky, s čímkoliv, co chutná. A to největší nakonec. Soudek pivka. To všechno je prostě mňam.  

Výsledné super už hodnotí akci jako takovou, celou, komplexně. Když se trochu po delším válení protáhnete, dáte si, co máte rádi, a setkáte se s těmi, s kterými je vám dobře, to je přece vždycky super.  

Tím se nám rovnice uzavřela. Pro někoho to byla hlavní událost dne a zbytek už strávil v klidu a pohodě domova. Někdo zamířil na akci jinou a sestavil si z ní pomyslnou rovnici novou. Ať už jsme ale o půlnoci byli kdekoliv, doufám, že každý z nás byl s někým, ke komu se rád přitulil a popřál mu krásný nový rok hlavně ve zdraví. A to samé přeji já i všem našim čtenářům.

Hana Sulánová (RN)
Text byl zaslán do redakce 9. ledna 2026.

31 vlastně znamená třicátého prvního prosince, tedy Silvestr, poslední den v roce.   Čepice jsou s velkým písmenem. Je tedy zřejmé, že nejde o  pokrývku hlavy, ale o naši vísku.  Tady se vždycky scházíme a odtud vyrážíme vstříc dobrodružství. Tím je ta zmíněná 2, která znamená dva kopce - Svat a Čepičnou. Vrcholky, které ten den zdoláme. Na Svatu se setkáváme s Dobršínskými, a pak vyrážíme přes hřeben na Čepičnou ke křížku za Budětickými.   70 je počet letošních účastníků - taková průměrná účast.   Dále zima. Stav, který určitě nejedenkrát zažil každý z nás. A tady by klidně mohla být ta čepice s malým č, stejně tak jako rukavice, šály, návleky a jiná zahřívadla, kterými se opravdu ten den všichni zahalili.  A závěrečné mňam. Univerzální pojem pro všechno, co jsme si s sebou nesli na zádech nebo co nám bylo dovezeno na terénních strojích. Nejčastější byl asi špekáček nebo klobása s nějakým pečivem, kterých se ten den opeklo nespočet. Dále všemožné druhy cukroví, které doma těm připravenějším ještě zbývalo. No a taky samozřejmě termosky. S čímkoliv, co dokáže zahřát. Ale i lahvinky, s čímkoliv, co chutná. A to největší nakonec. Soudek pivka. To všechno je prostě mňam.   Výsledné super už hodnotí akci jako takovou, celou, komplexně. Když se trochu po delším válení protáhnete, dáte si, co máte rádi, a setkáte se s těmi, s kterými je vám dobře, to je přece vždycky super.  Tím se nám rovnice uzavřela. Pro někoho to byla hlavní událost dne a zbytek už strávil v klidu a pohodě domova. Někdo zamířil na akci jinou a sestavil si z ní pomyslnou rovnici novou. Ať už jsme ale o půlnoci byli kdekoliv, doufám, že každý z nás byl s někým, ke komu se rád přitulil a popřál mu krásný nový rok hlavně ve zdraví. A to samé přeji já i všem našim čtenářům.Silvestrovský výšlap Čepických. Foto: Jaroslav Potužník

Silvestrovský výšlap Čepických. Foto: Jaroslav PotužníkSilvestrovský výšlap Čepických. Foto: Jaroslav Potužník

Silvestrovský výšlap Čepických. Foto: Jaroslav PotužníkSilvestrovský výšlap Čepických. Foto: Jaroslav Potužník